Chci na poušť!!!

Rozhodl jsem se, že se vydám do pouště! Je to pro mne nanejvýš potřebné! Okolní svět mne ničím nenadchnul, žiji v samotě. Co může být horšího než vidět, jak kolem mne svět tepe a já jsem jako "zamrzlý" okamžik ve světovém ději. Rozhodl jsem se jít do pouště. Inspiroval mne samotný Kristus, útěcha a podpora mne dostihla v osobě Jana Křtitele a můj oblíbený "Kohelet - Kazatel" skrz samou marnost mne ukazuje jediný směr a tím je poušť. Poušť: místo nebe na zemi, místo blízkosti v jediném okamžiku, kdy jsou všichni tak daleko. Žádný internet, starosti běžného dne přejdou ve starosti, jak přežít do zítřka. Ve dne horko, v noci zima - jak základní dělení dne a noci. Hvězdy tam jsou tak blízko, že když se jich chce člověk dotknout, vždy mu chybí jen kousilínek od konce prstu k doteku. Pohlazení a objetí najde nejblíže v osobě sobě samém. Hlad a žízeň, které člověk má, jej dohání k šílenství, ale i přesto miluje tuto zemi, protože mu dá objektivní obraz sebe sama. Chci jít na poušť, aby se nepřítel ukázal cele a já věděl přesně proti komu bojuji. Chci jít na poušť, protože tam člověk slyší ticho. Chci na poušť, abych mohl hledat oázy a těšit se z jejich zeleně a studené vody, chci jako Malý Princ a jako Exupery hledat jednu z nejkrásnějších vlastností pouště a to, že schovává studny. Chtěl bych cítit písek pod nohama, jako nejistou a stále se propadající zem pod nohama, abych pochopil, co je to zakotvit na Kristu. Chtěl bych pozorovat nepozorovatelný život pouště. Chci, aby mi poušť byla domovem, protože jen na ní mohu bezstarosně odpočívat. 

Chci na poušť, abych tam mohl potkat Tebe, Kriste. Doufám, že mysl mne zavede do pouště sdce, abych už zítra mohl pociťovat sypající se písek v dlani;-)